8.4.2016 Křesťanství není prostředkem okázalosti
Homilie papeže Františka při mši s Centrem Aletti, kaple Redemptoris Mater
První čtení (Sk 5,34-42) popisuje konec dlouhého příběhu o uzdravení ochrnulého u chrámové brány zvané Krásná, které vyvolalo takový rozruch v Jeruzalémě. Apoštolové Jan a Petr byli uvězněni, protože kázali a bylo jim vyhrožováno, aby už nikdy nemluvili v Ježíšově jménu. Oni však pokračovali a před veleradou prohlásili, že je třeba více poslouchat Boha než lidi. Dosvědčili Ježíše, našeho Ježíše, který vstal z mrtvých. A řekli: »my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý« (Sk 5,32). Toto svědectví nikdy nemůžeme vydat sami. Se svědkem vždycky je Duch svatý. My jsme svědky těchto událostí a stejně Duch svatý, »kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají« (tamt.) Když toto slyšeli členové velerady »rozzuřili se a rozhodli, že je sprovodí ze světa« (Sk 5,33). Jak prosté! A dnes jsme četli závěrečnou pasáž tohoto příběhu. Byl tam jeden muž zdravého úsudku, Gamaliel, který jim řekl, aby trochu přibrzdili, a přišel s tím, aby Petr a Jan byli propuštěni. Velmi moudře pravil: »Pochází-li totiž tento záměr nebo toto dílo od lidí, samo se rozpadne. Pochází-li však od Boha, nepodaří se vám ty lidi zničit« (Sk 5,38). Ostatní z velerady tedy vyslechli jeho mínění, nechali si zavolat apoštoly, ale namísto propuštění a pouhé výhružky, je dali zbičovat. Museli něco udělat, aby byli uspokojeni… A potom jim opět zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je na svobodu a »oni odcházeli s radostí, že směli pro to jméno trpět« a oni potom »každý den učili dále v chrámě i po domech a hlásali radostnou zvěst, že Ježíš je Mesiáš« (Sk 5,41-42).
A tato radost, že směli trpět pro to jméno, je rozpoznávacím znamením křesťanského svědectví. Řečeno slovníkem účetního řekl bych, že při účtování je svědectví vždycky ztrátové. Sníží se a ztrácí. Svědectví tě vždycky přivádí k utrpení a pronásledování. Je to poslední blahoslavenství. „Blahoslavení, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost, radujte se…!“ (Mt 5,11). A právě toto je dynamis křesťanského svědectví. Na jedné straně Duch svatý a na druhé synkatabasis – blahosklonnost, sestoupení, protože Kristus blahoskloně sestoupil.
Pronásledování a utrpení jsou součástí křesťanského svědectví. Někdo by se mohl domnívat, že je to masochistická spiritualita, ale je to spiritualita Božího království. Když se apoštolové ptali Ježíše: My jsme opustili všechno, co tedy dostaneme? Odpověděl jim: Dostanete všechno, ale spolu s pronásledováním, tedy spolu s utrpením, bolestí, pomluvami. Také ti, kdo neprolévají krev a žijí tiše, nesoudí a jsou mírní, vždycky ztrácejí, nevydělávají. Křesťanské svědectví není způsob, jak vydělat. Pokud následuji Ježíše, abych vydělal, pak následuji bůžka peněz, jiného vládce, kterého nelze sloučit s Pánem Bohem. Buď jeden nebo druhý. Křesťanské svědectví je způsob, jak se sklonit, stále vyžaduje snížení, zřeknutí, zdeptání, jak to říkal a dělal Pán. Apoštolové »odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět«, tedy tak, jak je to učil Ježíš.
V dnešním evangeliu jsou dva zajímavé verše (Jan 6,1-15). Po rozmnožení chlebů, »když lidé viděli znamení, které udělal: To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!« Avšak Ježíš, který »poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále, se proto zase odebral na horu, úplně sám.« Ježíš se nevydá touto cestou. Křesťanská cesta netoleruje kariéristy. Křesťanství není prostředkem okázalosti, naparování a marnivosti, nýbrž je kvůli následování Ježíše. A Ježíš je následován vždycky cestou služby, svědectvím snížení, sestoupení. To nám dá štěstí a pokoj.
Rád se modlím růženec před obrazem, který jste mi darovali. Je to obraz Matky Boží. Zdá se, jako by byla středem této ikony. Při bližším pohledu je však patrné, že Matka Boží je největší postavou. Zdá se, že je ve středu, ale má v náručí dítě. Její ruce jsou jako žebřík, ze kterého sestupuje Ježíš. Matka Boží je nástrojem Ježíšova sestoupení. Středem je vždycky Ježíš, který přichází. Ona je Matkou, která umožnila tento zázrak snížení, sestoupení Boha, aby kráčel jako jeden z nás a aby byl jedním z nás.
Modleme se za sebe navzájem, aby nám Pán daroval milost vydávat pravé svědectví Ježíši Kristu, působením Ducha svatého a s blahoslavenstvím pronásledování, ponížení a toho, co ve svém životě vytrpěl Pán.