– Pápež František dnes v Aule Pavla VI. prijal približne tritisíc členov medzinárodnej komunity Shalom, ktorá pred 35 rokmi vznikla v Brazílii..
Prvým zástupcom mladých bol 26-ročný Juan z Čile, ktorý žil bez Boha a zmysel života po stretnutí s komunitou Shalom našiel v modlitbe a v evanjelizácii. Mladíka zaujímalo, ako možno prejavovať milosrdenstvo v tomto svete „poznačenom beznádejou a ľahostajnosťou“. Svätý Otec mladých povzbudil, aby sa nebáli vyjsť zo seba, vykročili v ústrety druhým a vždy mali na pamäti, že na nás čaká milosrdný Otec plný lásky:
„Milosrdenstvo je niečo absolútne, o milosrdenstve sa nedá len hovoriť, treba o ňom svedčiť, treba sa oň podeliť… Teda vydať svedectvo: nebyť uzavretý sám v sebe, vo svojich záujmoch, ale vyjsť von; vyjsť von hľadajúc Boha. Hľadať Boha nie je jednoduché, je to cesta. Vyjsť von, aby sme druhým povedali, že Boh je dobrý, že Boh ťa čaká aj v tých najhorších momentoch života.“
Francouzce jménem Justin, která během Svatého roku milosrdenství přijala svátost křtu, Svatý otec řekl:
Jedna z vecí, ktorá charakterizuje mladosť a večnú mladosť Boha, lebo Boh je večne mladý, je radosť. Na opačnej strane stojí smútok… Mladý človek, ktorý žije len sám pre seba, končí plný egocentrizmu. Táto kultúra, v ktorej žijeme, ktorá je veľmi egoistická, veľmi zahľadená do seba, má veľkú dávku narcizmu. A narcizmus plodí smútok, lebo žiješ robiac si starosti, aby si vyzeral lepšie, než v skutočnosti si. Je to choroba zrkadla. Mládeži, rozbijte zrcadlo Mladí, nehľaďte do zrkadla, lebo zrkadlo klame. Pozerajte mimo seba, hľaďte na druhých.“ . A jestliže se někdo dívá na sebe do zrcadla, radím ať se dívá proto, aby sám sobě smál. Umět se smát sobě nám dává radost a vysvobozuje z pokušení narcismu.“„
Drogy vedú k vykoreneniu človeka
Poslednú otázku položil Svätému Otcovi 26-ročný Mateus z Brazílie, ktorý bol drogovo závislý, a ktorý spoznal Boha vďaka misionárom z komunity Shalom.:
Dlouho jsi procházel drogovým tunelem. Je to jeden z nástrojů kultury, ve které žijeme a která nás ničí tím, že nás činí neviditelnými pro nás samotné, jako bychom byli vzduch. Drogy nás vedú k popieraniu všetkého… Vykoreňujúe ťa a spôsobujú, že žiješ vo svete bez koreňov, vytrhnutý zo všetkého: z projektov, z prítomnosti, z minulosti, z tvojej vlasti, rodiny, odtrhnutý od tvojej lásky, od všetkého. Človek potom žije vo svete bez koreňov. A toto je dráma drogy. Mladí úplne vykorenení. Bez skutočných záväzkov.
Chcem sa vás spýtať, uvedomujete si korene, ktoré sú vo vašom srdci? Uvedomujete si vaše korene, vaše lásky, vaše projekty, vašu kreatívnu schopnosť, že ste poetmi, aby ste v tomto svete vytvorili niečo nové a krásne? Opustiť drogy znamená uvedomiť si všetko toto.“
Přechod od prožitku této neviditelnosti až k jejímu uvědomění ukazuje kolik máš v srdci kořenů. Ptejme se: uvědomujete si svoje projekty, svoje lásky, svoje tvůrčí schopnosti? Vždyť jste jako básníci povoláni tvořit ve světě nové věci. Máte odpovědět na plány Boha, který chce tišit bolesti lidstva. Nezbytné je rozdávat nezištně. Dávejme zdarma, co jsme dostali. Toto ti pomůže se „odkomercializovat“, naučí tě nalézat a přijímat kořeny, zbaví tě každého egoistického zájmu. Zdarma dávat, co jsem dostali zdarma. K tomu nás Bůh vyzývá, ne? – končil otázkou papež, který na neslyšitelné přitakání reagoval:
Bože můj, zdá se, že místo abych vás povzbudil, podal jsem vám nějaký uspávací prostředek (velký aplaus).“
Papež František se pak v závěru své promluvy obrátil k dospělým členům komunity Shalom a řekl:
„Služba, ktorá sa od vás žiada je dialóg; dialóg medzi vami, medzi mladými a staršou generáciou; odovzdať štafetu,“. Mladí potřebují naslouchat starým, kteří dosáhli moudrosti, a staří potřebují naslouchat mladým, aby mohli snít a povzbuzovat je k další cestě. Staří nemají být ukrýváni. Tento dialog je pro budoucnost slibný.“