27.11.2015 Pápež František medzi chudobnými v nairobskom slame Kangemi
V tretí deň apoštolskej cesty zavítal pápež František v Nairobi do chudobnej štvrte Kangemi, označovanej ako „slam“, kde pastoračne pracuje rehoľa jezuitov. Návštevu obyvateľov stotisícovej prehustenej periférie bez pitnej vody, kanalizácie a infraštruktúry, označil za prioritu svojho programu apoštolskej cesty.
„Tvá návštěva nám přináší mnoho radosti a požehnání. Tvá návštěva učí mě i ostatní věřící, že nejvíc ze všeho máme být pokorní“
– řekl farář o. Pascal Mwaijage, když vítal Františka ve svém skromném kostelíku.
Pápež nadviazal na dve predchádzajúce svedectvá reprezentantky obyvateľov Kangemi a írskej misionárky sr. Mary Kileenovej dlhodobo pôsobiacej medzi chudobnými v Nairobi (v minulosti navštívila aj Slovensko) o dopadoch núdze a sociálnej nespravodlivosti na ľudí vo forme materiálnej chudoby, chorôb, živelných pohrôm, násilia, kriminality, drogovej závislosti, zneužívania, kupliarstva, korupcie a nedostupnosti vzdelávania. Hovoril o utrpení žien, ktoré sa hrdinsky snažia uchrániť svoje deti pred týmito hrozbami a modlil sa za to, aby verejní predstavitelia v súčinnosti s obyvateľmi slamu dokázali nastúpiť cestu sociálneho začlenenia zahŕňajúcu vzdelávanie, šport, obecné aktivity a starostlivosť o rodiny.:
„Nestydím se říci, že se cítím jako doma mezi bratry a sestrami, kteří mají zvláštní místo v mém životě a které jsem si vyvolil“, řekl papež František hned v úvodu své promluvy.
“Jsem zde, abyste se dozvěděli, že nejsem lhostejný vůči vašim radostem i nadějím, úzkostem i bolestem. Znám obtíže, se kterými se den po dni střetáváte. Nelze jinak než odsoudit nespravedlnost, kterou trpíte.“
Přesto papež nezačal pranýřováním nešvarů, nýbrž chválou moudrosti žijící v lidových čtvrtích. Spatřuje ji v solidárních vztazích, ve schopnosti dát život za druhého, dávat přednost životu před smrtí, pohřbívat své zemřelé, sdílet chléb s hladovým. Jsou to hodnoty, pokračoval Svatý otec, založené na tom, že lidská bytost je důležitější než bůžek peněz. človek je schopný aj v tejto situáciu vytvárať vzťahy spolupatričnosti a vytvárať komunitu, kde sa búrajú múry vlastného ja a prekonávajú sa bariéry egoizmu a sebectva“. Hodnoty ako solidárnosť, úcta k životu, starostlivosť o chorých, pohostinnosť a schopnosť podeliť sa i s málom vyjadril príslovím: „Tam, kde jedia desiati, najedia sa i dvanásti
“Rozpoznat tyto projevy dobrého života, které mezi vámi dennodenně narůstají, však neznamená, že přehlédneme strašlivou nespravedlnost, vyvolanou urbanizační marginalizací. Je to rána vyvolaná menšinou, která ve svých rukou soustřeďuje moc, bohatství a sobecké plýtvání, zatímco stále více lidí je nuceno uchylovat se na opuštěné, znečištěné a vyděděné periferie.“ „Každá ľudská bytosť je dôležitejšia než bôžik peňazí“, zdôraznil Svätý Otec a pripomenul, že „Ježišova životná cesta sa začala na periférii, vychádza od chudobných a spolu s chudobnými smeruje ku všetkým.“
Kriminální zabírání pozemků, nulový přístup k infranstruktuře a základním službám a zejména nedostatek pitné vody ve slumech však nejsou pouhou souhrou náhod, upozornil František. Sú dôsledkami nových foriem kolonializmu, ktorý sa správa tak, akoby africké krajiny boli súčiastkami mechanizmu, dielcami gigantického súkolia . Nový kolonialismus vyvíjí tlak na skartační politiku – kupříkladu na snížení porodnosti, aby tak legitimizoval nynější distribuční model, ve kterém si menšina přisuzuje právo spotřeby v míře, kterou by nikdy nebylo možné generalizovat (Laudato si´, 50). „.“ Okrem naliehavosti potreby mestskej integrácie hovoril aj o práve každého človeka na pôdu, strechu nad hlavou a prácu (tzv. tri „t“ v španielčine: tierra, techo, trabajo): „Nie je to filantropia, je to povinnosť všetkých.“
“Tento kontext lhostejnosti a nepřátelství se ještě zhoršuje vinou zločineckých organizací, které ve službě ekonomických a politických zájmů užívají děti a mladé lidi jako živé maso k nabíjení svých zbraní. (…) Prosím Boha, aby státní instituce spolu s vámi nastoupily cestu sociální inkluze, vzdělání, sportu, komunitní činnosti a obhajoby rodiny, protože to vše je jedinou zárukou spravedlivého, pravého a trvalého pokoje.“
V samém závěru papež povzbudil křesťany k misionářskému elánu a modlitbě a doprovázení občanů v jejich iniciativách, zaměřených na potírání nespravedlnosti.
“Modleme se, pracujme a společně se zasazujme o to, aby každá rodina měla důstojný příbytek, přístup k pitné vodě, koupelnu a bezpečný elektrický přívod; (..) aby v každé čtvrti byly ulice, náměstí, školy, nemocnice, sportovní, rekreační a umělecké prostory, aby vaše žádosti a vaše volání byly vyslyšeny, abyste všichni mohli žít v míru a bezpečí, jaké zasluhuje vaše nezměrná lidská důstojnost. Bůh vám žehnej!“