18.12.2015 Pápež František otvoril „Svätú bránu charity“ v centre Ríma
Prosme o milost cítit, že potřebujeme Boží pomoc
Homilie papeže při mši v ubytovně pro chudé, Řím
Bůh nás přichází spasit a nenachází lepší způsob, jak to učinit, než putovat spolu s námi, žít náš život. A když se rozhoduje, jak svůj život žít, nevybírá si velké město velké říše, nevyvolí si jako matku nějakou princeznu, kněžnu, nějakou významnou osobnost, nezvolí luxusní palác. Zdá se, že si ve všem úmyslně počíná téměř skrytě.
Maria byla ne více než 16 či 17ti letou dívenkou v zapadlé vesničce na periferii římské říše; určitě tuto vesničku nikdo neznal. Josef byl chlapcem, který ji měl rád a chtěl se s ní oženit; tesařem, který si vydělával na denní chléb. Všechno v jednoduchosti a ve skrytu. A také rozchod… protože byli zasnoubeni a v takové vesnici, jak víte, kolují řeči, Josef, který byl spravedlivý, povšiml si, že Maria byla těhotná. Všechno ve skrytu, nehledě na pomluvy a řeči. A anděl toto tajemství Josefovi vysvětluje: „Dítě, které počala, je dílem Božím, je z Ducha svatého“. „Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě“ (Mt 1,18-25), ale všechno ve skrytu, skromně. Světová velkoměsta nic netušila. A tak je Bůh mezi námi. Chceš-li nalézt Boha, hledej Jej v poníženosti, v chudobě, hledej tam, kde je skryt: v potřebných, těch nejpotřebnějších, v nemocných, hladových, vězněných.
A Ježíš, když nám hlásá život, říká, jaký bude náš soud. Neříká: Pojď ke mně, protože jsi hodně daroval církvi, jsi dobrodincem církve, tedy pojď do nebe. Ne. Za vstup do nebe se neplatí penězi. Neřekne: Jsi velmi významná osobnost, hodně jsi studoval a obdržel spoustu poct, pojď do nebe. „Byl jsem hladový a dal jsi mi najíst; byl jsem bez střechy nad hlavou a dal jsi mi domov; byl jsem nemocen a navštívil jsi mne, byl jsem ve vězení a přišel jsi za mnou“ (srov. Mt 25,35-36). Ježíš je v pokoře.
Ježíšova láska je obrovská. Proto bych rád, aby dnes při otevření této Svaté brány, Duch svatý otevřel srdce všech Římanů a dal jim uzřít cestu spásy! Není to cesta luxusu, není to cesta velkého bohatství, není to cesta moci. Je to cesta pokory. A ti nejchudší, nemocní, věznění – a Ježíš navíc říká – ti nejvíce hříšní, pokud litují, nás do nebe předcházejí. Oni mají klíč. Ten, kdo prokazuje lásku, nechává se objímat Pánovým milosrdenstvím.
Dnes otevíráme tuto Bránu a prosíme o dvě věci. Za prvé, aby Pán otevřel bránu našeho srdce. Všichni to potřebujeme, všichni jsme hříšníci, všichni potřebujeme Pánovo Slovo vnímat a potřebujeme, aby přišlo. Za druhé, ať nám Pán dá pochopit, že cesta předsudku, cesta bohatství, cesta marnivosti a cesta pýchy nejsou cesty spásy. Kéž nám Pán umožní chápat, že Jeho otcovské pohlazení, Jeho milosrdenství a Jeho odpuštění nastává, když přistupujeme k těm, kdo trpí a jsou společností odepsáni; ať nám dá pochopit, že by bylo krásné, kdyby každý z nás, každý Říman, všichni Římané pocítili, že jsou odepsaní a tak pocítili, že potřebují pomoc Boží. Dnes se modlíme za Řím, za všechny obyvatele Říma, za všechny, počínaje mnou, aby nám Pán dal milosť cítiť sa vydedenými, lebo my nemáme žiadne zásluhy, iba on nám dáva milosrdenstvo a milosť. A na to, aby sme sa priblížili k tejto milosti, musíme sa priblížiť k vydedeným, k chudobnými, k tým najnúdznejším, lebo podľa tohto priblíženia sa budeme súdení.“
Nech Pán dnes pri otvorení tejto brány dá túto milosť celému Rímu, každému obyvateľovi Ríma, aby sme mohli pokračovať v tom milosrdnom objatí, kde sa Otec ujíma raneného syna. No ten, kto je ranený, je Otec: Boh je ranený láskou, a preto je schopný spasiť nás všetkých. Nech nám Pán dá túto milosť
– Svätý Otec sa dnes podvečer zastavil v charitnej ubytovni s názvom „Hostel Don Luigi di Liegro“ pri hlavnej rímskej stanici Termini, aby tu otvoril tzv. „Svätú bránu charity“. Išlo o prvý zo symbolických skutkov dobročinnosti, ktoré sa Svätý Otec rozhodol vykonať každý mesiac pri príležitosti Svätého roku milosrdenstva.
Po otvorení Svätej brány charity, ktorú zdobí mozaika s emblémom Jubilejného roka od pátra Marka Rupnika, vstúpil Svätý Otec do jedálne nazvanej po sv. Jánovi Pavlovi II., kde o 17.00 slávil omšu pre dve stovky pracovníkov diecéznej charity vrátane dobrovoľníkov.
V homílii pápež František pripomenul, ako si Boh volí cestu chudoby, aby sa stal človekom v prostredí Nazareta, cez poníženosť Márie i Jozefa. Aj Svätá brána dobročinnej lásky je preto pripomienkou spolupatričnosti s chudobnými vo vedomí, že v skutočnosti každý z nás je chudobný a odkázaný na Božiu milosť:
„Nech nám Pán dá milosť cítiť sa vydedenými, lebo my nemáme žiadne zásluhy, iba on nám dáva milosrdenstvo a milosť. A na to, aby sme sa priblížili k tejto milosti, musíme sa priblížiť k vydedeným, k chudobnými, k tým najnúdznejším, lebo podľa tohto priblíženia sa budeme súdení.“
Napokon sa Svätý Otec prítomným prihovoril ako duchovný otec mesta Ríma:„Nech Pán dnes pri otvorení tejto brány dá túto milosť celému Rímu, každému obyvateľovi Ríma, aby sme mohli pokračovať v tom milosrdnom objatí, kde sa Otec ujíma raneného syna. No ten, kto je ranený, je Otec: Boh je ranený láskou, a preto je schopný spasiť nás všetkých. Nech nám Pán dá túto milosť.“-bp-