17.9.2016 Papež: Milosrdenství je šifrou diplomatické mise apoštolského nuncia
Vatikán. Několikadenní pobyt apoštolských nunciů ve Vatikánu dnes dopoledne vyvrcholil setkáním s papežem Františkem v Klementinském sálu Apoštolského paláce. „ „Vďaka za vernosť, s akou interpretujete – s nerozdeleným srdcom, s čestnou mysľou, so slovom bez dvojzmyselnosti – všetko, čo Duch Svätý žiada od Petra, aby povedal Cirkvi v tejto chvíli. Vďaka za jemnocit, s akým ,odborne načúvate’ môjmu srdcu univerzálneho pastiera a snažíte sa, aby jeho tep dorazil k cirkvám, ktorým som povolaný predsedať v láske“
Skoro každodenne čítam, prevažne ráno a večer, vaše ,správy’ spolu s informáciami o realite miestnych cirkví, o udalostiach v krajinách, pri ktorých ste akreditovaní a o témach, ktoré sa týkajú života medzinárodných komunít. Vedzte, že vás sprevádzam každý deň s priateľskou spomienkou a s modlitbou plnou dôvery“
Papež poté pronesl obsáhlou promluvu, rozdělenou do trojice témat: Obětavě sloužit jako pokorní vyslanci, doprovázet církve s pastýřským srdcem a provázet národy, ve kterých je přítomna Kristova církev.
“Dívat se, analyzovat a informovat jsou sice zásadní slovesa v životě apoštolského nuncia, avšak nikoli postačující. Je nutné zároveň setkávat se a naslouchat, vést dialog a sdílet, navrhovat a společně pracovat, aby vycházela najevo láska, sympatie a empatie s místním obyvatelstvem a církví. Svätý Otec pozval nunciov, prinášali každému láskyplnú starostlivosť toho, koho zastupujú, stanúc sa tak tým, kto podopiera a ochraňuje, ktorý je pripravený povzbudiť a nie iba napomínať“. Pokora nuncia sa prejavuje „skrze lásku ku krajine a k Cirkvi, v ktorej bol povolaný slúžiť (…)„Nestačí ukazovať prstom alebo útočiť na tých, čo nezmýšľajú tak ako my. To je mizernou taktikou dnešných politických a kultúrnych vojen, avšak nemôže to byť metódou Cirkvi. Náš pohľad musí byť rozsiahly a hlboký. Formácia svedomí je našou prvoradou povinnosťou lásky, a to si vyžaduje citlivosť a vytrvalosť v jej uskutočňovaní“
. Výrazná úloha apoštolského nuncia spočívá v zaručení svobody církve, a to vůči jakékoli formě moci, která by chtěla umlčet Pravdu, pokračoval. Církev bude svobodná pouze tehdy, když vystoupí jako znamení, kterému se bude odporovat
Ohrožení vlky, napadajícími stádo zvnějšku, je sice stále aktuální, připustil papež s poukazem na blízkovýchodní křesťany, které má vyhladit „kruté obléhání za spikleneckého ticha mnohých“. Nunciové se však nemají zabydlet v obranném postavení, nýbrž hlásat svěřeným církvím radost a moc Ježíšova blahoslavenství (Mt 5,11). Věnujte čas biskupům a farnostem, ale také sociálním a kulturním institucím, aby ste pochopili, čo Boží ľud prežíva, ako myslí a čo chce“. „Buďte skutočným vyjadrením Cirkvi ,v pohybe’; ,poľnej nemocnice’, schopnými žiť dimenziu miestnej Cirkvi, krajiny a inštitúcie, ku ktorej ste vyslaní. Blízkost, ochota a bratrství totiž nejvíce usnadňují rozlišování a řešení osobních i církevních problémů. „,“
“Nejde o nějaku servilní strategii, jak získávat informace a manipulovat s realitou lidí, nýbrž o postoj, který přísluší nejenom kariérnímu diplomatovi, ale také pastýři, který je vybaven vnitřní schopností dosvědčovat Ježíše Krista.“
Sídlo nunciatúry, ako „dom pápeža“, je „miestom, kde celá cirkevná realita musí nachádzať podporu a radu a civilné autority východiskový bod“. „Dbajte, aby sa vaše nunciatúry nikdy nestali útočiskom ,pre priateľov a ich kamarátov’. Utečte pred klebetníkmi a karieristami“:
„Moje hlboké znepokojenie sa týka výberu budúcich biskupov. Hovoril som vám o tom v roku 2013… Vo svojom prejave Kongregácii pre biskupov pred nejakým časom som načrtol profil pastierov, ktorý považujem za nevyhnutný pre dnešnú Cirkev: [aby boli] svedkami Zmŕtvychvstalého a nie vlastníkmi životopisu; biskupmi modliacimi sa, ktorí majú dôvernú skúsenosť s vecami ,zhora’ a nie zgniavení váhou toho ,zdola’; biskupmi schopnými vstupovať ,trpezlivo’ do Božej prítomnosti, aby tak získali slobodu nezradiť kerygmu im zverenú; [aby boli] biskupmi pastiermi a nie kniežatami a funkcionármi. Prosím vás o to!“
„Vy ste tí prví, ktorí musíte skúmať polia, aby ste zistili, kde sa skrývajú malí Dávidovia (porov. 1 Sam 16,11-13): sú tam, Boh nedovolí, aby ich nebolo! Ak však vždy chodievame loviť [iba] do akvária, nenájdeme ich!“.
.Nevěsta církev může složit hlavu pouze na probodenou hruď svého Ženicha, protože odtud vychází její pravá moc – milosrdenství. Nemáme právo ochudit svět o toto bohatství, které mu nikdo jiný nemůže darovat, varoval Svatý otec.
„Milosrdenstvo musí byť ozdobou diplomatickej misie apoštolského nuncia, ktorá – okrem osobného etického úsilia – musí vlastniť pevné presvedčenie, že Božie milosrdenstvo sa zapája do záležitostí tohto sveta, do záležitostí spoločnosti, skupín ľudí, rodín, spoločenstiev a národov. Aj v medzinárodnom prostredí milosrdenstvo znamená, že nikdy nič a nikoho neslobodno považovať za strateného. Ľudská bytosť sa nikdy nedá nahradiť. Žiadna situácia nie je nepreniknuteľne uzavretá pred jemnou a neodolateľnou silou Božej dobroty, ktorá sa nikdy nevzdá, keď ide o človeka a jeho osud.
Tento radikálne nový pohľad na vnímanie diplomatickej misie oslobodzuje pápežského reprezentanta od bezprostredných geopolitických, ekonomických alebo vojenských záujmov, volajúc ho k tomu, aby u svojich prvoradých vládnych, politických a sociálnych partnerov a vo verejných inštitúciách rozpoznal túžbu slúžiť spoločnému dobru a oprieť sa o túto skutočnosť, hoci je niekedy zatienená alebo potlačená osobnými a skupinovými záujmami alebo rôznymi formami ideológií, populizmu či nacionalizmu.“
Pravda se plně završuje jedině v milosrdenství. „Buďte si istí, že posledným slovom dejín a života nie je konflikt, ale jednota, po ktorej dychtí srdce každého človeka. Jednota dosiahnutá premenou dramatického konfliktu kríža na zdroj nášho pokoja, lebo tam bol zbúraný múr rozdelenia (porov. Ef 2,14).“ Proto veďte dialog s veřejnou mocí, vybízel v závěru Petrův nástupce, aniž byste se obávali, že milosrdenství umenší krásu a sílu pravdy. Jednáme se světem, ve kterém není vždy jednoduché vymezit centra moci, což mnohé lidi vede k přesvědčení, že jsou anynomní a nedosažitelná. Osobně jsem přesvědčen o jejich dostupnosti, podotkl papež, a o tom, že v člověku existuje vnitřní prostor, kterým může zaznít Boží hlas.
Svět má veliký strach, opravdu veliký, a dále jej šíří. Často z něj činí klíč k výkladu dějin a nezřídka jej používá jako strategie k budování světa založeného na zdech a příkopech. Můžeme rozumět příčinám tohoto strachu, avšak nemůžeme se s ním ztotožnit, „vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti!“ (2 Tim, 1,7)“
.„Otvorte brány, budujte mosty, nadväzujte vzťahy, udržujte priateľstvá, šírte jednotu. Buďte mužmi modlitby!“
„Strach vždy prebýva v temnote minulosti a je dočasný. Budúcnosť patrí svetlu! Budúcnosť patrí Kristovi!“