16.10.2017 Pápež František na pôde FAO: Vojny a klimatické zmeny bránia boju s hladom
Vzhledem k růstu poptávky po potravinách je nezbytné, aby plody země byly k dispozici pro všechny. Podle některých by k vyřešení problému postačilo snížit počet hladových úst. To je ovšem klamné řešení, uvážíme-li, v jakém rozsahu se plýtvá potravinami a nakolik spotřební vzorce nutí k plýtvání se zdroji. Redukovat je snadné, sdílení si naopak žádá konverzi, změnu – a to na nás klade nároky.
Chtěl bych proto položit sobě i vám tuto otázku: bylo by to příliš, kdybychom zavedli do jazyka mezinárodní spolupráce kategorii lásky, chápané jako nezištnost, rovnost v jednání, solidarita, kultura dávání, bratrství a milosrdenství? Tato slova ve skutečnosti vyjadřují vlastní obsah termínu “humanitární“, tak často užívaného v mezinárodním dění. Milovat bratry a činit tak jako první, bez očekávání, že má láska bude opětována.
Bolo by prehnané zaviesť do jazyka medzinárodnej spolupráce kategóriu lásky, vyskloňovanú ako bezstarostnosť, rovnosť zaobchádzania, solidarita, kultúra darovania, bratstvo a milosrdenstvo
„Tieto slová skutočne vyjadrujú praktický obsah výrazu ,humanitárny’, ktorý sa toľko používa v medzinárodnom pôsobení. Milovať bratov, berúc iniciatívu do vlastných rúk bez toho, aby sme čakali, či nám to bude opätované, je evanjeliovým princípom, ktorý sa tiež prejavuje v mnohých kultúrach a náboženstvách, stávajúc sa princípom ľudskosti v jazyku medzinárodných vzťahov. [..
Nemôžeme konať len vtedy, keď tak robia druhí, ani sa obmedzovať na zľutovanie, lebo zľutovanie sa limituje na pomoc v núdznych situáciách, zatiaľ čo láska inšpiruje spravodlivosť a je základom pre realizáciu spravodlivého sociálneho poriadku medzi rôznymi skutočnosťami, ktoré sa snažia o vzájomné stretnutie.
Milovať znamená prispieť k tomu, aby každá krajina zvýšila produkciu a dosiahla potravinovú sebestačnosť. Milovať sa premieňa na premýšľanie o nových modeloch rozvoja a spotreby, a na prijatie takých politík, ktoré nezhoršujú situáciu menej rozvinutých národov alebo ich vonkajšiu závislosť. Milovať znamená nerozdeliť ľudskú rodinu na tých, ktorí si užívajú nadbytok a na tých, ktorým chýba to najnutnejšie.“
Úsilí diplomacie prokázalo, rovněž při nedávných příležitostech, že zamezit užití zbraní hromadného ničení je možné. Všichni jsme si vědomi ničivých účinků těchto nástrojů. Uvědomuje si však stejně dobře také důsledky chudoby a exkluze? Jak zastavit lidi schopné riskovat všechno, celé generace, které mohou zmizet, protože se jim nedostává vezdejšího chleba, nebo jsou obětí násilí či klimatických změn? Vydávají se tam, kde vidí světlo nebo vnímají naději na život. Nemohou je zastavit fyzické, ekonomické, legislativní či ideologické bariéry, nýbrž jedině koherentní uplatňování principu lidskosti. Jsme však naopak svědky toho, že podpora rozvoje se snižuje a multilaterální instituce jsou ve své aktivitě omezovány, zatímco se přistupuje k bilaterálním dohodám, které podřizují spolupráci partikulárním agendám a aliancím nebo -jednoduše – chvilkovému poklidu. Lidská mobilita však žádá naopak mezivládní, koordinovanou a systematickou akci, prováděnou podle existujících mezinárodních norem a prostoupenou láskou a inteligencí. Jejím cílem je setkání národů, které obohacuje všechny, plodí jednotu a dialog a nikoliv exkluzi a zranitelnost.
Dovolte mi, abych se na tomto místě připojil k debatě o zranitelnosti, která je na mezinárodní úrovni předmětem sporu v souvislosti s otázkou migrantů. Zranitelný je ten, kdo je v podřadném postavení a nemůže se bránit, nemá prostředky, a tedy žije v exkluzi. Do této situace byl uvržen kvůli násilí, přírodním podmínkám nebo ještě hůře vinou lhostejnosti, netolerance nebo dokonce nenávisti. Vzhledem k této situaci je správné identifikovat její příčiny, abychom jednali s náležitou kompetencí. Není však přijatelné vyhýbat se angažovanosti, opevňovat se za pomoci slovních hříček, které nejen nejsou ke cti diplomacie, nýbrž „umění potencialit“ snižují na sterilní cvičení ospravedlňující egoismus a nečinnost.
Je žádoucí, aby se toto všechno bralo v potaz při vypracování Mezinárodní dohody o bezpečné, regulérní a uspořádané migraci, o níž se v tuto chvíli jedná ve OSN.
Chvályhodných iniciativ, které se uskutečňují, je mnoho. Nicméně nedostačují. Je nezbytné a naléhavě nutné uvádět do pohybu další úsilí a financovat programy, které se ještě efektivněji a slibněji postaví proti hladu a strukturální chudobě. Je-li tedy cílem podpořit zemědělství, tak aby jeho produkce pokryla skutečné nároky jednotlivých zemí, pak není přijatelné odebírat úrodnou půdu obyvatelstvu a dovolovat, aby land grabbing (skupování země) pokračovalo ve svých ziscích, někdy snad dokonce ve spolupráci s těmi, kdo jsou povoláni pracovat v zájmu lidu. Je nutné odvracet pokušení k tahům ve prospěch úzkých skupin obyvatelstva, stejně jako využívat vnějších příspěvků neadekvátním způsobem, což následně přeje korupci nebo absenci legálnosti.
Vzhledem k tomu, že katolická církev – a její instituce – má přímé a konkrétní informace o situacích, jimž je třeba čelit, a o potřebách, jež je nutné naplnit, chce se přímo podílet na tomto úsilí v souladu se svým poslání, jenž ji vede k lásce ke všem a zavazuje ji také k tomu, aby připomínala všem, kdo mají odpovědnost na národní i mezinárodní úrovni, jejich širší povinnost sdílet potřeby mnohých.
Želám si,“ dodal na záver svojho príhovoru na pôde Organizácie pre výživu a poľnohospodárstvo pápež František za standing ovation potom, ako pripomenul úsilie Katolíckej cirkvi v tejto oblasti, „aby každý v tichu vlastnej viery a vlastných presvedčení objavil motivácie, princípy a prínosy, ktoré organizácii FAO a tiež iným medzivládnym inštitúciám dodajú odvahu zlepšiť sa a neúnavne pracovať pre dobro ľudskej rodiny
Cely priohovor:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26532