15.5.2016 Homília Svätého Otca Františka na slávnosť Turíc: Nenechám vás ako siroty
«Nenechám vás ako siroty» (Jn 14,18). Ježišova misia, zavŕšená v dare Ducha Svätého, mala tento základný cieľ: znovu nadviazať náš vzťah s Otcom, poškodený hriechom; zbaviť nás stavu sirôt a prinavrátiť nám stav synovstva.
Apoštol Pavol píše kresťanom v Ríme takto: «Veď všetci, ktorých vedie Boží Duch, sú Božími synmi. Lebo ste nedostali ducha otroctva, aby ste sa museli zasa báť, ale dostali ste Ducha adoptívneho synovstva, v ktorom voláme: „Abba, Otče!“» (Rim 8,14-15). Tu vidíme obnovenie vzťahu: Božie otcovstvo v nás znovu účinkuje vďaka vykupiteľskému dielu Krista a daru Ducha Svätého.
Duch Svätý je darovaný Otcom a privádza k Otcovi. Celé dielo spásy je dielom znovuzrodenia, v ktorom nás Božie otcovstvo prostredníctvom daru Syna a Ducha oslobodzuje zo sirotstva, do ktorého sme upadli. Aj v našich časoch nachádzame viaceré znaky tohto nášho stavu sirôt: tá vnútorná samota, ktorú zakusujeme aj uprostred davu a ktorá sa neraz môže stať existenciálnym smútkom; to nárokovanie si nezávislosti od Boha, ktoré sa spája s určitou clivotou po jeho blízkosti; ten rozšírený duchovný analfabetizmus, ktorý nás robí neschopnými modliť sa; tá ťažkosť vnímať večný život ako pravý a reálny, ako plnosť spoločenstva, ktoré klíči už tu a rozvinie sa za hranicou smrti; tá ťažkosť rozpoznať v druhom brata, nakoľko je synom toho istého Otca; a ďalšie podobné znaky.
Oproti tomuto všetkému stojí v protiklade stav synovstva, ktoré je naším prvotným povolaním, je tým, kvôli čomu sme stvorení, naším najhlbším „DNA“, ktoré však bolo poškodené, a na to, aby sa obnovilo, sa žiadala obeta Jednorodeného Syna. Z nesmierneho daru lásky, ktorým je Ježišova smrť na kríži, vyprýštilo pre celé ľudstvo ako nesmierny vodopád milosti vyliatie Ducha Svätého. Kto sa pohrúži vo viere do tohto tajomstva znovuzrodenia, znovu sa rodí do plnosti synovského života.
«Nenechám vás ako siroty.» Dnes, na sviatok Turíc, nás tieto Ježišove slová vedú k premýšľaniu aj nad materinskou prítomnosťou Márie vo Večeradle. Ježišova Matka je uprostred spoločenstva učeníkov zhromaždeného pri modlitbe: je živou pamäťou Syna a živým vzývaním Ducha Svätého. Je Matkou Cirkvi. Do jej príhovoru zverme osobitným spôsobom všetkých kresťanov, rodiny a spoločenstvá, ktoré v tejto chvíli viac potrebujú silu Ducha Zástancu (Parakléta), Obrancu a Tešiteľa, Ducha pravdy, slobody a pokoja.
Duch, ako to potvrdzuje opäť sv. Pavol, garantuje našu príslušnosť ku Kristovi: «Kto nemá Kristovho Ducha, ten nie je jeho» (Rim 8,9). A upevňujúc náš vzťah príslušnosti k Pánovi Ježišovi nám Duch dáva vstúpiť do novej dynamiky bratstva. Prostredníctvom Brata spoločného všetkým, ktorým je Ježiš, môžeme vytvárať vzťahy s druhými novým spôsobom, už nie ako siroty, ale ako deti toho istého Otca, dobrého a milosrdného. A toto mení všetko! Môžeme na seba hľadieť ako bratia, a naše rozdiely len znásobujú radosť a úžas z toho, že patríme do tohto jediného otcovstva a bratstva.
Papež František před modlitbou Regina Caeli, nám. sv. Petra
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Slavíme dnes velkou slavnost Seslání Ducha svatého, kterou se – padesát dnů po Kristově zmrtvýchvstání končí velikonoční doba. Liturgie nás vybízí, abychom otevřeli svoji mysl a své srdce daru Ducha svatého, kterého Ježíš svým učedníkům několikrát příslíbil. Je to první a zásadní dar, který nám vymohl Ježíš svým Vzkříšením. Sám Ježíš prosil Otce o tento dar, jak dosvědčuje dnešní evangelium, které podává Ježíšova slova během Poslední večeře: „Jestliže mne milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy“ (Jan 14,15-16).
Tato slova nám připomínají, že láska k někomu – i k Pánu – se prokazuje nikoli slovy, ale činy. Také výraz „zachovávat přikázání“ je třeba chápat v existenciálním smyslu, aby zahrnoval celý život. Být křesťanem totiž neznamená v první řadě patřit k určité kultuře nebo přijímat nějakou nauku, nýbrž spíše vázat svůj život v každém ohledu s osobou Ježíše a skrze Něho k Otci. Za tímto účelem slibuje Ježíš svým učedníkům seslání Ducha svatého. Práve vďaka Duchu Svätému, Láske, ktorá spája Otca a Syna a z nich vychádza, všetci môžeme žiť životom samotného Ježiša. Duch nás totiž učí všetkému, i tomu jedinému, čo je naozaj potrebné: milovať ako miluje Boh
Když Ježíš přislibuje Ducha svatého, nazývá jej „jiný Přímluvce“ (v.16), což znamená Utěšitel, Obhájce, Prostředník, tedy Ten, který nám pomáhá, hájí nás a stojí po našem boku na cestě životem, v boji za dobro a proti zlu. Ježíš mluví o „jiném Přímluvci“, protože tím prvním je On. On sám se stal tělem právě proto, aby na sebe vzal naše lidství a osvobodil jej z otroctví hříchu.
Kromě toho je posláním Ducha svatého vyučovat a připomínat, tedy vyučování a upamatovávání. Řekl nám to Ježíš: „Přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl“ (v.26). Duch svatý nepřináší jiné učení, nýbrž dává život a účinnost Ježíšovu učení, aby nebylo plynutím času smazáno či oslabeno. Toto učení vštěpuje Duch svatý do našeho srdce, pomáhá nám osvojit si jej v nitru, aby se stalo součástí nás, tedy tělem našeho těla. Zároveň připravuje naše srdce, aby bylo schopno opravdu přijmout Pánova slova a Pánovy příklady. Pokaždé, když přijímáme Ježíšovo slovo ve svém srdci s radostí, je to dílo Ducha svatého.
Pomodleme se nyní společně – letos naposledy – Regina Caeli a prosme Pannu Marii o mateřskou přímluvu. Kéž nám vyprosí milost být oživeni mocí Ducha svatého, abychom s evangelní neohrožeností dosvědčovali Krista, a stále více nás otevírá plnosti Jeho lásky.
„Nech nám Duch Svätý dá silných mladých, chlapcov a dievčatá, ktorí budú túžiť ísť hlásať evanjelium. Prosme o to dnes Ducha Svätého
Nech nám táto slávnosť, znak jednoty a rozličnosti kultúr, pomáha chápať, že cesta k jednote je táto: vytvárať jednotu rešpektujúc rozdielnosti.