13.9.2018 Pápež novým biskupom: Mať srdce baránkov, spoliehajúc sa na pastiera
Svätý Otec vo štvrtok 13. septembra predpoludním prijal na osobitnej audiencii biskupov vysvätených za posledných 10 rokov, ktorí práve ukončili kurz organizovaný Kongregáciou pre biskupov.
Nejste totiž plodem ryze lidského skrutinia, nýbrž volby z výšin. Proto se od vás nepožaduje kolísavá oddanost, věrnost ve střídavých fázích a selektivní poslušnost, nýbrž jste povoláni k tomu, abyste dnem a nocí stravovali sami sebe“, dodal římský biskup.
„Zachovejte bdělost, i když se vytrácí světlo, sám Bůh se halí do temnoty, vkrádá se pokušení zahájit ústup a ďábel, který je stále na číhané, tiše našeptává, že už nikdy nebude svítat. Právě tehdy nově padněme na svou tvář (srov. Gn 17,3), abychom naslouchali Bohu, který promlouvá a obnovuje svůj nikdy porušený slib. Zůstávejme věrni také tehdy, když za denního horka ubývá vytrvalosti a výsledek námahy nezáleží na našich silách. To vše nikoli proto, abychom přiživovali vlastní narcismus. (…) Bůh totiž odjakživa stojí za člověkem.“
„Na začiatku vašej služby, vás prosím postaviť Boha do stredu: On je ten, ktorý žiada všetko, ale na oplátku ponúka život v plnosti. Nie ten zriedený a povrchný život, ktorý je bez zmyslu, pretože je plný opustenosti a pýchy, ale život, ktorý vyviera z jeho prítomnosti, ktorá nikdy nechýba, z pokornej sily kríža jeho Syna, z pokojnej istoty víťaznej lásky, ktorá tam prebýva“.
Nedávejte se pokoušet katastrofickým vyprávěním a prorokováním zkázy, protože to, co má skutečně cenu, je vytrvat, zabránit tomu, aby ochladla láska (Mt 24,12), vzpřímit se a zdvihnout hlavu (Lk 21,28). Církev totiž není naše, nýbrž patří Bohu, který byl před námi a bude také po nás! Osud církve, malého stádce, se vítězně skrývá v kříži Božího Syna
„Nemíňajte vašu najlepšiu energiu na počítanie neúspechov a vytýkanie utrpenia, dovoľujúc tak, aby sa vám zmenšilo srdce a zakrpateli vám horizonty. Kristus nech je vaša radosť, Evanjelium nech je vaším pokrmom. Majte upriamený zrak len na Pána Ježiša a privykajúc si na jeho svetlo ho budete vedieť vytrvalo hľadať aj tam, kde je sú len jeho zlomky, či len malé záblesky.“
Tam, kde mnoho zasvěcených Božích služebníků v tichém sebeodevzdání vytrvale pokračuje nehledě na skutečnost, že dobro nevyvolává rozruch, nedostává se na první stránky a není tématem pro blogy. Tito lidé nadále věří evangeliu o milosti a milosrdenství a odvážně je kážou všem, kdo žízní po důvodech k životu, naději a lásce. Neděsí je rány Kristova těla, zasazované hříchem, a to nezřídka od vlastních synů církve.
Tyto rány jsou také naše a je povinné se jich dotýkat – nikoli kvůli vyhlašování programových manifestů, shromažďujících veskrze pochopitelný vztek, nýbrž aby se Kristova snoubenka poučila z toho, nakolik se může znetvořit, když v její tváři vyblednou Ženichovy rysy.
„Avšak zároveň se naučila, jak znovu začínat, v pokorné a pečlivé věrnosti Pánovu hlasu. Pouze on totiž může zaručit, že na jeho vinici lidé nenajdou jenom plané plody (Iz 5,4), nýbrž dobré víno (Jan 2,11), bez něhož nemůžeme dělat nic (Jan 15,5). Cílem církve je roznášet po světě toto nové víno, kterým je Kristus. Nic nás nemůže odradit od tohoto poslání
Biskupi si majú byť vedomí, že sú súčasťou Cirkvi:
„Vaša svätosť nech nie je ovocím izolácie, ale nech prekvitá a prináša ovocie v živom tele Cirkvi, ktorú vám zveril Pán, tak ako pod krížom zveril vlastnú matku milovanému učeníkovi. Prijmite ju ako nevestu, ktorú treba milovať, pannu, ktorú treba chrániť, matku, ktorá sa má stať plodnou. Vaše srdce nech nenachádza zaľúbenie v iných láskach; bdejte, aby bol terén vašich cirkví úrodný pre semeno Slova a nikdy nie rozrytý diviakmi (por. Ž 80,14)“. (…)
„Zbytočné je zrátavanie našich cností, ako aj asketický program, telocvičňa osobného prekonávania či diéta, ktorá sa obnovuje z jedného pondelka na druhý, ako keby bola svätosť jedine ovocím vôle. Zdrojom svätosti je milosť pristupovať k radosti Evanjelia a dovoliť, aby ona zachvátila náš život, a to takým spôsobom, že už viac nedokážeme žiť ináč.“
„Doporučuji vám zvláštní pozornost ke kléru a seminářům. Nemůžeme reagovat na výzvy, které se tu kladou, aniž bychom zrevidovali procesy výběru, doprovázení a hodnocení. Naše reakce nebude mít budoucnost, jestliže se nedotkne oné duchovní propasti, která v nemálo případech zavinila skandální slabost, jestliže neobnaží existenciální prázdnotu, jíž se tato slabost sytila, a pokud neodhalí, proč byl Bůh umlčován a vytěsňován z jistých životních stylů tak, jako by ani nebyl.“
Každý z nás tu musí pokorně vejít do hloubi svého nitra a ptát se, co ještě více posvětí tvář církve, které vládneme ve jménu Nejvyššího Pastýře, naléhal papež. Nestačí si rvát šat, ukazovat prstem na druhé, vyrábět obětní kozly a zarývat se do slabosti druhých, jak to rádi dělají synové, kteří doma žili jako otroci (Lk 15,30-31). Je nutné pracovat společně, za vědomí, že pravou svatost v nás uskutečňuje Bůh.
„Pozývam vás, aby ste kráčali ďalej radostní a nie zatrpknutí, pokojní a nie úzkostní, utešení a nie skľúčení – hľadajte Pánovu útechu – uchovávajúc v sebe srdce baránkov, ktorí aj keď obklopení vlkmi, vedia, že zvíťazia, pretože sa spoliehajú na pomoc pastiera.“