12.1.2016 Vychádza knižný rozhovor s pápežom Františkom od Andreu Tornielliho
Vychádza nová kniha o pápežovi Františkovi s titulom „Božie meno je milosrdenstvo“ (Il nome di Dio è misericordia). Ide o rozsiahly rozhovor pápeža s talianskym novinárom Andreom Torniellim z denníka La Stampa. Papež František osobně převzal první výtisk v pondělí odpoledne v domě svaté Marty a dnes proběhla oficiální prezentace. Kniha vyšla souběžně v 86 zemích, včetně slovenského nakladatelství Fortuna
http://www.martinus.sk/?uItem=225850
Církev odsuzuje hřích, neboť musí říkat pravdu: „hřích je hříchem“. Ale zároveň se otevírá pro hříšníka, který se za takového uznává, a promlouvá k němu o nekonečném Božím milosrdenství. „Zakaždým, keď prekročím prah nejakého väzenia pri slávení či návšteve, vždy mi príde na myseľ táto myšlienka: prečo oni a nie ja? Ich pády sa mohli prihodiť mne, necítim sa byť lepším ako tí, ktorých mám pred sebou,“ hovorí pápež František talianskemu vatikanistovi.
„Môže to škandalizovať,“ priznáva Svätý Otec, „no utešujem sa s Petrom: zaprel Ježiša a napriek tomu bol vyvolený.“ Súčasný nástupca Petra v knihe hovorí o milosrdenstve, o hriechu, ako aj o tom, prečo vyhlásil Jubileum milosrdenstva.
Novým a obsáhlejším způsobem František mluví o stavu morální zkaženosti. Nejde totiž o běžný hřích, nýbrž o postoj, který nevede k vyznání a k pokoře, a mění se v systém, zvyk a styl života. Nepociťujeme pak potřebu odpuštění a milosrdenství, ale nacházíme si omluvu pro sebe a své činy. Člověk vnitřně zkorumpovaný, jak říká papež, hřeší a nelituje toho, předstírá, že je křesťan, vede dvojí život. Tato zkorumpovanost není jen dalším hříchem, nýbrž stavem, k němuž hříchy vedou.„Môže existovať veľký hriešnik a napriek tomu nemusí byť hriechom skorumpovaný,“ vysvetľuje pápež František a uvádza príklad Zacheja, Matúša, Samaritánky či Nikodéma a kajúceho zločinca, ktorý bol ukrižovaný spolu s Ježišom: „Vo svojom hriešnom srdci,“ hovorí Svätý Otec, „mali niečo, čo ich chránilo od morálnej skazenosti. Boli otvorení voči odpusteniu, ich srdce ich upozorňovalo na vlastnú slabosť, a toto bol priezor, cez ktorý vstúpila Božia sila.”
Autor rozhovoru Andrea Tornielli ocenil veľkú pápežovu otvorenosť: „Rozprávali sme sa dlho, pápež odpovedal na každú otázku. Hovoril cez osobné príklady spojené s jeho skúsenosťou kňaza a biskupa.”
V jedné severoitalské škole měli žáci napsat slohovou práci, založenou na podobenství o marnotratném synu. Většina třídy si zvolila toto zakončení: otec syna přijme, tvrdě ho potrestá a nechá ho žít se svými služebníky, aby se odnaučil plýtvat rodinným majetkem. Nemusíme zakrývat, že všichni bychom uvažovali stejně. Papež ve své knize komentuje tento příběh několika výstižnými slovy: Tato reakce – včetně reakce staršího bratra – je lidská. Avšak Boží milosrdenství je božské.“
Františkovo milosrdenství je ctnost silná a přísná, nikoli sentimentální dobráctví…