1.6.2017 Odkaz pápeža Františka kňazom: Boh vás nenechá potácať sa
Mladý kněz – poznamenal papež František – stojí před dvěma extrémy: uzavřít se v rigidnosti anebo se nestarat o nic a být „pohřešován“.„Srdce mladého kňaza žije medzi nadšením z prvých projektov a strachu z apoštolských ťažkostí do ktorých sa ponára s určitou obavou, ktorá je znakom múdrosti. On cíti v hĺbke srdca veľkú radosť a silu prijatého pomazania, ale jeho plecia začínajú byť postupne obťažené váhou zodpovednosti, množstva pastoračných úloh a očakávaní Božieho ľudu.“
„Je třeba připustit, že mladí jsou často posuzováni trochu povrchně a příliš snadno jsou nálepkováni jako „tekutá“ generace, bez nadšení a ideálů. Zajisté existuje také mládež křehká, dezorientovaná, roztěkaná či kontaminovaná konzumní a individualistickou kulturou. To nám však nesmí překážet v uznání, že mladí lidé mají schopnost dát rezolutně v sázku svůj život a velkodušně se dát k dispozici; upřít své zraky k budoucnosti a stát se protilékem na rezignaci a ztrátu naděje, jež poznamenávají naši společnost; umějí být tvořiví, mají představivost, odvahu se měnit a velkodušně se nasadit pro druhé či pro ideály solidarity, spravedlnosti a pokoje. Se všemi svými omezeními proto zůstávají zdrojem.. Uviedol niekoľko príkladov povolania mladých, ktoré sa nachádzajú vo Svätom písme. Počnúc Samuelom, Dávidom, Jeremiášom až po evanjeliá, kde „Pánov výber padá na tých najmenších, a misia ohlasovať evanjelium, zverená apoštolom, sa nezakladá na veľkosti ľudských síl, ale na ochote nechať sa viesť Duchom.“
Chtěl bych vám mladým kněžím říci:„Ste vybraní, ste drahí Pánovi! Boh sa na vás pozerá s nežnosťou Otca a potom ako sa dal zaľúbiť vášmu srdcu, nenechá vás potácať sa.“ V jeho očích jste důležití. Má důvěru, že budete na výši toho poslání, ke kterému vás povolal. Je důležité, aby mladí kněží nacházeli faráře a biskupy, kteří je v této perspektivě budou povzbuzovat a nebudou se na ně dívat jenom z hlediska potřeb, jak nahradit a zaplnit prázdná místa.
Prázdná místa v pastorační službě nesmějí být „důvodem k jejich zaplnění lidmi, kteří nemají Pánovo povolání“. Autenticitu povolání je proto třeba nadále zevrubně zkoumat. Zároveň im kládol na srdce, aby stáli pri kňazoch, boli im nablízku: „Nedá sa spravovať .diecéza bez blízkosti. Kňazovi neumožníme, aby rástol a posväcoval sa, ak je bez otcovskej blízkosti biskupa.“
V druhej časti svojho príhovoru Svätý Otec pripomenul prítomným niektoré dôležité postoje: „ neochabovať v modlitbe, byť ustavične na ceste a zo srdca sa podeliť“.
„Neúnavne sa modliť. Pretože môžeme byť „rybármi ľudí“, len ak ako prví uznáme, že sme „ulovení“ nežnosťou Pána. Pápež pripomenul potrebu harmonickej rovnováhy medzi modlitbou, prácou a odpočinkom osvojenou práve počas formačného pobytu v kňazskému seminári.
„Modlitba, vztah k Bohu a péče o duchovní život dávají duši kněžské službě, která takříkajíc propůjčuje tělo duchovnímu životu. Kněz totiž posvěcuje sama sebe i druhé v konkrétním výkonu kněžské služby, zvláště kázáním a vysluhováním svátostí.“
Druhým dôležitým postojom je „vždy kráčať, pretože kňaz nikdy nie je „v cieli“. Ostáva stále učeníkom, pútnikom po cestách evanjelia a života, s výhľadom na prah Božieho tajomstva a na svätú zem ľudí, ktorí sú mu zverení.“
„Nikdy nesmí mít pocit zadostiučinění nebo zhášet zdravý neklid, který jej nutí natahovat ruce k Pánu, aby jej formoval a naplňoval. Proto je zapotřebí ustavičná otevřenost Božímu překvapení.“
Kňaz je v službe pre druhých a je dôležité, aby sa vedel deliť, dodal do tretice pápež František:
„Podeliť sa od srdca, pretože kňazský život nie je byrokratická kancelária, ani súhrn náboženských a liturgických praktík na odbavenie…. Byť kňazmi je dávať život pre Pána a pre bratov, nesúc na vlastnom tele radosti a bolesti ľudu, vynakladajúc čas a pozornosť iným pre uzdravenie ich zranení, a ponúknuc všetkým nežnosť Otca.“
Na záver poprosil Svätý Otec Pannu Máriu, aby všetkých viedla a prihovárala sa za nich.