1.12.2018 Svätý Otec prijal pútnikov z Apúlie: Adventné evanjelium je „protistrachové“
„Prajem vám, aby ste Advent prežívali ako čas utešujúcej novosti a radostného očakávania,“ zaželal pápež František veriacim dvoch diecéz z juhotalianskeho regiónu Apúlia pri osobitnej audiencii.
„Drahí bratia a sestry, dnes večer začína čas útechy a nádeje, čas Adventu: začína sa nový liturgický rok, ktorý so sebou prináša novosť nášho Boha, ktorý je «Boh všetkej útechy» (2 Kor 1,3). Ak pohliadneme do svojho vnútra, vidíme, že všetky novosti, aj tie, ktorých neustály tok vnímame aj dnes, nestačia, aby nasýtili naše očakávania.“
Voliť si nepoznané
«Spejeme k novým veciam, pretože sme narodení pre veľké veci», napísal don Tonino Bella (Non c´e fedelta senza rischio, 2000, 34). A je to pravda: narodili sme sa preto, aby sme boli s Pánom
„Prežívať Advent znamená «voliť si dosiaľ nepoznané», znamená to prijať to dobré „vyrušenie“ od Boha a jeho prorokov, akým bol aj don Tonino. Pre neho prijať Pána znamenalo byť ochotnými zmeniť naše plány. Rád myslím na sv. Jozefa. On, dobrý muž, zaspal a zmenili mu plány. Zaspal ďalší krát, opäť mu zmenili plány. Ide do Egypta. Znova zaspí a vracia sa z Egypta (…) Nech Boh mení naše plány s našou radosťou.“
Krásné je očekávat v životě novost od Boha. Nikoli žít z očekávání, jež se možná ani neuskuteční, nýbrž žít v očekávání, v touze po Pánu, který přináší vždycky novost. Důležité je umět čekat.
Boha nelze očekávat nečinně se založenýma rukama, nýbrž s rukama, jež jsou činorodé v lásce. »Je opravdu tristní neočekávat od života už nic« – připomínal don Tonino (Cirenei della gioia, 2004, 97). My křesťané jsme povoláni opatrovat a šířit radost očekávání. Očekáváme Boha, který nás nekonečně miluje a zároveň On očekává nás. Z tohoto hlediska to znamená žít život v jakémsi zasnoubení. Nejsme ponecháni sami sobě a nejsme sami.“
Protistrachové evanjelium
„Přeji vám, abyste advent prožili jako dobu útěchyplné novosti a radostného očekávání. »Tady, dole na zemi čeká člověk na Pána, až se vrátí. Nahoře v nebi čeká Pán na člověka« – to je adventní doba. Tak to řekl don Tonino před třiceti lety, když komentoval evangelium, které uslyšíme tuto neděli (Lk 21,25-28.34-36), a jako by to řekl dnes. Podotknul přitom, že »život je plný obav a strachu: z bližního, ze souseda, z násilí, z toho, že něco nedokážeme, že nebudeme přijati, strach z toho, že naše úsilí vyjde naprázdno. Strach z toho, že se svět nezmění. Strach z nezaměstnanosti.« (Homilie, 27. listopadu 1988).
Na tento náš pochmúrny scenár života podľa neho Advent odpovedá takzvaným «protistrachovým evanjeliom».
„Zatiaľ čo ten, kto má strach, je zdrvený na zemi, Pán nás prostredníctvom svojho slova pozdvihuje. Robí tak prostredníctvom «dvoch protistrachových slovies», dvoch slovies typických pre Advent: vstaňte a pozdvihnite hlavu (porov. Lk 21,28). Ak nás strach drží na zemi, Pán nás pozýva k tomu, aby sme vstali. Ak negatívne veci vedú k pohľadu do zeme, Ježiš pozýva obrátiť pohľad k nebu, odkiaľ príde on. Pretože nie sme synmi strachu, ale sme synmi Boha. Pretože strach prekonávame, keď v spojení s Ježišom víťazíme nad zahľadenosťou do seba, keď vyjdeme zo seba von.“
Život bez rizika nie je kresťanský
. Privátny život, bez riskovania a plný strachov, ktorý si stráži seba samého, nie je kresťanským životom. Je životom bez plodnosti. Nie sme stvorení pre pokojné sny, ale pre sny smelé“. Přijměme tedy tuto adventní výzvu: povstaňme z pohodlí, které působí lenost, povstaňme ze zesvětštění, kterým chřadne nitro Z pohodlnosti, ktorá nás robí lenivými, zo svetskosti, ktorá nás vnútorne zraňuje, zo sebaľútosti, ktorá nás robí zachmúrenými. «Vstať znamená opustiť dno hanebnosti, násilia, dvojtvárnosti, pretože hriech spôsobuje starnutie zeme». Postav sa na nohy, pozdvihnime pohľad do neba. Zakúsme potrebu otvoriť ruky pre blížneho. A útecha, ktorú budeme vedieť darovať, uzdraví naše strachy.“