1.1.2015 Svätý Otec na slávnosť Bohorodičky: Ježiš, Mária a Cirkev patria vždy spolu
„Dnes opäť prichádzajú na myseľ slová, ktorými Alžbeta vyriekla svoje požehnanie Panne Márii: «Požehnaná si medzi ženami a požehnaný je plod tvojho života. Čím som si zaslúžila, že matka môjho Pána prichádza ku mne?» (Lk 1,42-43)
Toto požehnanie prichádza v kontinuite s kňazským požehnaním, ktoré Boh odovzdal Mojžišovi, aby ho povedal Áronovi a všetkým ľuďom: «Nech ťa žehná Pán a nech ťa ochraňuje! Nech Pán rozžiari svoju tvár nad tebou a nech ti je milostivý! Nech Pán obráti svoju tvár k tebe a nech ti daruje pokoj!» (Nm 6,24-26)
Slávením slávnosti presvätej Bohorodičky Panny Márie nám Cirkev pripomína, že Mária je prvou, ktorej je toto požehnanie určené. V nej sa toto požehnanie vypĺňa: skutočne žiadne iné stvorenie nevidelo zažiariť nad sebou Božiu tvár tak ako Mária, ktorá dala ľudskú tvár večnému Slovu, takže ho všetci môžeme kontemplovať.
Okrem kontemplovania tváre Boha, môžeme ho aj chváliť a oslavovať ako pastieri, ktorí sa vrátili do Betlehema s piesňou vďaky po tom, čo videli dieťa a jeho mladú matku (Lk 2,16). Boli spolu, tak ako boli spolu na Kalvárii, pretože Kristus a jeho Matka sú od seba neoddeliteľní. Je medzi nimi najužší vzťah, ako medzi každým dieťaťom a jeho matkou. Telo Krista, ktoré je základným kameňom našej spásy (Tertulián), bolo utkané v lone Márie (porov. Ž 139,13). Táto neoddeliteľnosť je významná aj pre fakt, že Mária, vyvolená, aby sa stala matkou Vykupiteľa, dôverne zdieľala celé jeho poslanie, zostávajúc v blízkosti Syna až do konca na Kalvárii.
Mária je tak zjednotená s Ježišom, pretože mala o ňom poznanie srdcom, poznanie vierou, živené skúsenosťou matky a intímnym putom so svojím synom. Svätá Panna je žena viery, ktorá urobila priestor pre Boha vo svojom srdci, vo svojich plánoch. Je tou veriacou, ktorá je schopná prijať v dare Syna príchod tej «plnosti času» (Gal 4,4), v ktorej Boh, rozhodnutím sa pre cestu pokory ľudskej existencie osobne vstúpil do brázdy dejín spásy. Preto nemôžeme pochopiť Ježiša bez jeho matky.
Rovnako neoddeliteľní sú Kristus a Cirkev, pretože Cirkev a Mária idú stále spolu a toto je práve tajomstvo ženy v spoločenstve Cirkvi, a nemôžeme pochopiť spásu uskutočnenú Ježišom bez toho, aby sme si boli vedomí materstva Cirkvi. Oddeľovať Ježiša od Cirkvi by znamenalo zavádzať «absurdnú dichotómiu», ako napísal blahoslavený Pavol VI. (porov. Evangelii nuntiandi, 16). Nemôžeme «milovať Krista, ale nie Cirkev, počúvať Krista, ale nie Cirkev, patriť Kristovi, ale mimo Cirkvi» (tamtiež). V skutočnosti je to práve Cirkev, veľká Božia rodina, ktorá nám prináša Krista. Naša viera nie je abstraktná idea, alebo filozofia, ale živý a plný vzťah s osobou: Ježišom Kristom, jednorodeným Božím Synom, ktorý sa stal človekom, zomrel a vstal z mŕtvych, aby nás zachránil, a ktorý žije medzi nami. Kde sa môžeme s ním stretnúť? Stretávame sa s ním v Cirkvi, v našej svätej hierarchickej Matke Cirkvi. Je to Cirkev, ktorá dnes hovorí: ‚Hľa, Baránok Boží‘. Je to Cirkev, ktorá ho ohlasuje, v Cirkvi Ježiš naďalej koná svoje gestá milosti, ktorými sú sviatosti.
Toto pôsobenie a poslanie Cirkvi vyjadruje jej materstvo. Ona je skutočne ako matka, ktorá nežne chráni Ježiša a dáva ho všetkým s radosťou a veľkodušnosťou. Nijaký prejav Krista, ani ten najmystickejší, nikdy nemôže byť oddelený od tela a krvi Cirkvi, historickej konkrétnosti Kristovho tela. Bez Cirkvi sa dospeje k zredukovaniu Ježiša Krista na myšlienku, na morálku, na pocit. Bez Cirkvi náš vzťah s Kristom bude vydaný na milosť a nemilosť našej predstavivosti, našej interpretácii, našim náladám.
Drahí bratia a sestry! Ježiš Kristus je požehnaním pre každého človeka i pre celé ľudstvo. Cirkev tým, že nám dáva Ježiša, dáva nám plnosť Pánovho požehnania. Práve to je poslaním Božieho ľudu: vyžarovať na všetky národy Božie požehnanie vtelené v Ježišovi Kristovi. A Mária, prvá a dokonalá Ježišova učeníčka, prvá a dokonalá veriaca, vzor putujúcej Cirkvi, ona otvára túto cestu materstva Cirkvi a neustále podporuje jej materské poslanie určené všetkým ľuďom. Jej diskrétne a materinské svedectvo kráča s Cirkvou od samého začiatku. Ona, Matka Božia, je tiež Matkou Cirkvi a skrze Cirkev je matkou všetkých ľudí a všetkých národov.
Nech nám táto milá a starostlivá Matka získa Pánovo požehnanie pre celú ľudskú rodinu. Osobitne dnes, vo Svetový deň pokoja, vzývajme jej orodovanie, aby Pán daroval pokoj týmto našim dňom: pokoj do našich sŕdc, pokoj do rodín, pokoj medzi národmi. V tomto roku posolstvo k Svetovému dňu pokoja znie: «Už nie otroci, ale bratia». Všetci sme povolaní k slobode, všetci sme povolaní byť synmi a dcérami a každý – podľa tej zodpovednosti, aká mu prislúcha – k boju proti moderným formám otroctva. Z každého národa, kultúry a náboženstva, spojme svoje sily. Nech nás vedie a podopiera ten, ktorý sa preto, aby nás všetkých urobil bratmi, stal naším služobníkom.
Hľaďme na Máriu, kontemplujme Božiu Matku. A chcel by som vám navrhnúť, aby sme ju spoločne pozdravili, ako odvážny ľud v Efeze, ktorý pred svojimi pastiermi, vstupujúcimi do chrámu, kričal: ‚Svätá Matka Božia!‘ Aký pekný pozdrav pre našu Matku… Jedno rozprávanie hovorí, neviem, či je to pravda, že niektorí spomedzi tých ľudí mali v rukách palice, snáď aby bolo biskupom jasné, čo sa s nimi stane, ak by nemali odvahu prehlásiť Máriu za Božiu Matku. Pozývam vás všetkých, bez palíc, aby sme vstali a stojačky ju trikrát pozdravili týmto pozdravom prvotnej Cirkvi: ‚Svätá Matka Božia!‘“
1.1.2015 Promluva papeže Františka před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra
Dobrý den a šťastný nový rok, drazí bratři a sestry!
První den v roce nás v radostném, byť chladném ovzduší Vánoc církev vybízí, abychom upřeli svůj zrak víry a lásky k Ježíšově Matce. V ní, pokorné Nazaretské ženě, „se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). Proto nelze kontemplovat Ježíše, Slovo života, které se stalo viditelným a hmatatelným (srov. 1Jan 1,1), odděleně od Marie, která mu dala svoji lásku a svoje lidské tělo.
Dnes jsme slyšeli slova apoštola Pavla: „Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4). Výraz „narozený ze ženy“ podstatně a tím silněji podtrhuje pravé lidství Božího Syna. Jak praví církevní otec, sv. Atanáš: „Náš Spasitel byl pravým člověkem a odtud plyne spása celého lidstva“ (List Epiktetovi, PG 26).
Sv. Pavel však také dodává: „podrobeného Zákonu“ (Gal 4,4). Tímto výrazem zdůrazňuje, že Kristus přijal lidství a vysvobodil jej tak z uzavřené zákonické mentality. Zákon zbavený milosti se totiž stává nesnesitelným břemenem a místo aby nám prospíval, škodí nám. Ježíš říkal: „Sobota je pro člověka, nikoli člověk pro sobotu.“ Za tímto účelem tedy Bůh poslal svého Syna na zem, aby se stal člověkem: za účelemosvobození, ba znovuzrození. Osvobození, „aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu“ (Gal 4,5), a toto vykoupení nastalo smrtí Krista na kříži. Především však znovuzrození, protože „tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,5). Lidé, přivtělení k Němu, se vskutku stali Božími dětmi. K tomuto podivuhodnému přechodu v nás došlo křtem, jímž jsme byli naroubováni jako živé údy na Krista a začleněni do Jeho církve.
Na začátku nového roku nám prospěje připomenout si den svého křtu. Objevme znovu tento dar obdržený ve svátosti, která nás zrodila k novému životu: božskému životu. A to skrze Matku církev, jejímž vzorem je Matka Maria. Křtem jsme byli uvedeni do společenství s Bohem, a nejsme už vydáni napospas zlu a hříchu, nýbrž dostává se nám lásky, něhy a milosrdenství nebeského Otce. Zeptám se vás tedy znovu: „Kdo z vás si pamatuje den, kdy byl pokřtěn?“ Těm, kteří si nepamatují datum svého křtu, dávám za domácí úkol zjistit jej a dobře uchovávat ve svém srdci. Můžete také využít pomoci rodičů, kmotrů a kmoter, strýčků, tet a prarodičů. Den, kdy jsme byli pokřtěni, je dnem svátečním! Připomeňte nebo si najděte datum svého křtu. Bude pěkné poděkovat takto Bohu za dar křtu.
Toto sblížení Boha s naší existencí nás obdarovává pravým pokojem. O tento božský dar prosíme zvláště dnes na Světový den míru. A támhle na transparentu čtu: „Mír je vždycky možný.“ Vždycky je možný mír! Musíme o něj usilovat… U kořene míru je modlitba. Modlitba je vlastním kořenem míru. Mír je vždycky možný a naše modlitba je kořenem míru. Modlitba dá vyklíčit míru. Dnes je Světový den míru a jeho poselství říká „Již ne otroci, ale bratři“. Války z nás totiž vždycky činí otroky! Toto poselství se týká všech. Všichni jsme povoláni bojovat proti každé formě otroctví a vytvářet bratrství. Všichni, každý podle svojí odpovědnosti. A dobře si pamatujte: mír je vždycky možný! A kořenem modlitby je vždycky modlitba. Modleme za mír. Existují také krásné školy pokoje, školy míru. Je zapotřebí, abychom s touto výchovou k míru postupovali vpřed. Marii, Matce Boží a naší Matce představme svoje dobré úmysly. Prosme ji, aby nad námi všemi a po všechny dny nového roku držela rozestřený plášť své mateřské ochrany: „Svatá Matko Boží, nezamítej naše prosby v potřebách našich, ale ode všeho nebezpečenství vysvoboď nás vždycky. Panno slavná a požehnaná!“
A všechny vás zvu, abychom dnes Madonu pozdravili jako Matku Boží. Pozdravme ji pozdravem: „Svatá Matko Boží!“. Tak byla vzývána věřícími města Efes v počátcích křesťanství, když u vchodu do kostela před svými pastýři provolávali: „Svatá Matko Boží!“. Všichni společně silně třikrát opakujme: „Svatá Matko Boží“